Jak důležité je poslechnout vlastní intuici alias šestý smysl?

Každému z nás se někdy stalo, že dostal nabídku, o které začal pochybovat prakticky ve stejné vteřině, kdy ji slyšel.

Něco uvnitř říkalo: Ne. Tohle nechci. Tohle není pro mě.

A přesto jsme řekli ano.

Proč?

Ze strachu, že někoho zklameme?
Z pocitu, že bychom měli?
Protože se to od nás očekává?
Nebo protože je to přece výhodné a racionálně to dává smysl?

Jenže od první chvíle se v tom necítíme dobře. Pochybujeme. Přemýšlíme nad tím pořád dokola. Hledáme důvody, proč do toho jít, přestože někde hluboko uvnitř už dávno známe odpověď.

A vlastně jsme z toho nešťastní ještě dřív, než to vůbec začalo.

Všichni asi známe tuhle situaci. A často nemůže dopadnout jinak než průšvihem.

Buď na poslední chvíli vycouváme, což způsobí nepříjemnosti nám i ostatním, nebo uděláme ještě horší věc:

Jdeme přes sebe. Proti sobě.

Jen proto, abychom nezklamali někoho jiného.

A právě proto chci tímhle příspěvkem nám všem vložit do hlavy jednu odvážnou myšlenku. A pro některé z nás možná dokonce drzou:

ŘEKNI NE. HNED!

ŘÍCT NE JE V POŘÁDKU.

Možná ti okamžitě naskočí:

To je moc drsný.
To je drzý.
To je moc přímočarý.

A co když se ten druhý naštve?

Tak se naštve.

Jsou to jeho emoce a za ty ty neneseš zodpovědnost.

Ty máš zodpovědnost za sebe. Za svoje rozhodnutí. Za svoje hranice.

A za to, abys ve snaze nezklamat někoho druhého neubližoval sám sobě.

Proč je pro nás tak těžké říct NE?

Spousta z nás vyrůstala s pocitem, že musíme být hodní. Vyhovět. Nezlobit. Neodmlouvat. Pomoci. Přizpůsobit se.

A hlavně nikoho nezklamat.

Postupně jsme se tak naučili přemýšlet nejdřív nad tím, jak se bude cítit ten druhý, a teprve potom nad tím, jak se vlastně cítíme my.

A někdy jsme v tom tak dobří, že sami sebe úplně přeskočíme.

Někdo po nás něco chce a naše první vnitřní reakce je NE.

Jenže během několika vteřin nastoupí hlava:

Co si o mně pomyslí?
Co když ho zklamu?
Co když už podobná příležitost nepřijde?
Co když dělám chybu?

Vždyť bych vlastně měla být ráda…

A z našeho původního jasného NE je najednou nejisté:

„Tak jo…“

Jenže tvoje intuice už odpověděla.

Ještě než hlava stihla vytvořit dvacet argumentů pro a proti, něco v tobě už vědělo.

Můžeš tomu říkat intuice.

Šestý smysl.
Vnitřní hlas.
Pocit.
Vnitřní kompas.

Název není důležitý.

Důležité je naučit se ho zase poslouchat.

Neznamená to, že každé rozhodnutí musí být impulzivní a že máme zahodit rozum. Rozum je důležitý. Ale stejně důležité je vnímat, co se v nás děje ve chvíli, kdy před nějakým rozhodnutím stojíme.

Protože někdy máme na papíře deset důvodů, proč říct ano, ale celé naše nitro křičí:

NE!

A možná bychom ho konečně mohli začít brát vážně.

„Ne“ nemusí být tvrdé

Tohle se dá změnit.

Začít si toho všímat přímo ve chvíli, kdy se to děje.

A třeba si vzpomenout právě na tenhle příspěvek.

Nemusíš vymýšlet hodinové vysvětlení. Nemusíš se obhajovat před soudem lidstva. Nemusíš hledat dostatečně „dobrý“ důvod.

Můžeš prostě říct:

„Ne, to nepůjde.“

„Ne, do toho nejdu.“

„Ne, děkuji, nemám zájem.“

A zkusit si uvnitř sebe přenastavit jednu věc:

Není to tvrdé NE. Je to ohleduplné NE.

Ohleduplné k tobě i k tomu druhému.

Protože když hned na začátku víš, že něco nechceš, jasným odmítnutím můžeš předejít mnohem větším komplikacím později.

Mnohem horší je říct ano, týdny se tím trápit, jít proti sobě a nakonec z toho stejně vycouvat.

A ještě něco…

Tvoje intuice to možná věděla od úplného začátku.

Ten zvláštní pocit v břiše.
To zaváhání.
To tiché „ne“, které přišlo dřív než všechny argumenty.

Tvůj vnitřní kompas tě vede.

Můžeš se poradit s deseti lidmi. Můžeš si napsat seznam pro a proti. Můžeš všechno stokrát rozebrat.

Ale nikdo jiný nežije tvůj život.

Nikdo jiný necítí přesně to, co cítíš ty.

A nikdo jiný za tebe nebude žít s následky tvého rozhodnutí.

Takže až příště přijde něco, u čeho celé tvoje nitro okamžitě řekne NE, zkus ho tentokrát nepřehlušit.

Možná nemusíš hledat dalších dvacet důvodů.

Možná stačí poslouchat.

A říct NE.

Protože říct NE někomu druhému někdy znamená konečně říct ANO sám sobě. 🌻