Jak vzniká obraz, když předem vůbec nevím, co maluju

Jak vzniká obraz, když předem vůbec nevím, co maluju

Jsem doma a najednou cítím, že potřebuju malovat. Někdy jeden obraz, někdy rovnou několik. Nevím, co na nich bude, jaké budou mít barvy ani co z nich nakonec vznikne.

Prostě vím, že musím vzít plátno a začít.

Obrazy vždycky souvisejí s tím, co právě prožívám. Věci vnímám hodně do hloubky a malování je můj způsob, jak svoje emoce, pocity a zkušenosti zpracovat.

Nejde jenom o to přenést je na plátno. Léčivé je pro mě už samotné míchání barev, pohyb štětce a nanášení jednotlivých vrstev.

To, co se odehrává na obraze, se současně odehrává i ve mně.

Do obrazů nedávám bolest, ale její proměnu

Některé obrazy vznikaly v době, kdy jsem zpracovávala svoje traumata. Při malování jsem hodně brečela a někdy jsem doslova cítila, že se ve mně něco uvolňuje a uzdravuje.

Neznamená to ale, že bych do obrazu zavřela něco negativního a potom ho poslala někomu domů.

Právě naopak.

V obraze zůstává celý proces, kterým jsem prošla. Ne samotná bolest, ale její proměna.

Obraz má svůj vlastní čas

Někdy nanesu první barvy nebo základní vrstvu a najednou cítím, že musím přestat.

Obraz mě dál nepustí.

Nechám ho tedy několik dní stát a vůbec na něj nesahám. Potom mě najednou zase zavolá. Vezmu štětec a během chvíle vznikne skoro celý.

Stejně jako nejde urychlit některé věci v životě, nejde uspěchat ani obraz.

Někdy prostě potřebuje čas. A já vlastně taky.

Fialová tam chce být, tak tam bude

Téměř nikdy si dopředu neřeknu, že namaluju bohyni, mandalu nebo nějaký konkrétní motiv.

Malování u mě není plod mojí hlavy. Já obraz nevymýšlím.

Najednou mě začne volat určitá barva. Třeba fialová. Racionálně vidím, že se tam vůbec nehodí, ale ona tam prostě chce být.

Tak ji tam dám.

Kolikrát potom před obrazem stojím a říkám si:

„To je strašný. Ty barvy se k sobě vůbec nehodí. Tohle je úplně šílený. No, tak jsem zvědavá, co z toho bude.“

Jenže pokud obraz něco chce, nepřemýšlím nad tím. Poslechnu ho, i když tomu v tu chvíli vůbec nerozumím.

A nakonec to většinou začne dávat smysl.

Často mám pocit, že obraz od začátku ví, čím chce být. Jenom já to ještě nevím.

Zní to možná tak, že jsem magor, který poslouchá plátno a povídá si s barvami.

Možná jsem.

Ale jsem za to šťastná, protože mě to naplňuje.

Když obraz odejde

Ke každému obrazu si během malování vytvořím vztah. Když si ho potom někdo koupí, mám radost, ale někdy je mi také chvíli líto, že odchází.

Maluju už šest let a za tu dobu jsem si začala mnohem víc uvědomovat svoji vlastní hodnotu i hodnotu svých obrazů.

Dříve jsem prodávala obraz třeba za tisíc korun. Dnes nemám problém dát mu cenu 30 000 korun, protože vím, co v něm je.

Nejde jenom o plátno a barvy. Je v něm čas, energie, emoce a část mého života.

Raději si počkám třeba deset let, než si obraz koupí správný člověk, který v něm tu hodnotu opravdu uvidí. Nechci ho prodat levně jen proto, aby byl pryč a někdo si ho potom nevážil.

Věřím, že každý obraz si nakonec najde člověka, ke kterému patří.

Malování skrze emoce

Chtěla bych brzy otevřít možnost společného malování s lidmi.

Neměl by to být klasický kurz, kde budu někomu říkat, jak má správně namalovat strom nebo obličej. A nechci z toho dělat ani přehnanou ezo šou.

Chci člověku pomoct ponořit se sám do sebe, uvolnit svoje emoce na plátno a přestat přemýšlet nad tím, jestli něco maluje správně.

Pravděpodobně by to probíhalo na dvě setkání. Při prvním by obraz vznikl a potom by měl několik dní čas pracovat. Při druhém bychom pokračovali podle toho, co bude chtít obraz a co bude cítit samotný člověk.

Moje první vernisáž

Dne 28. listopadu 2026 mě čeká moje první vernisáž v DKO Jihlava, kterou připravuju společně s kamarádkou Bohuslavou Beránkovou.

Každá malujeme úplně jinak. Bohu více realisticky, já intuitivně. Vytváříme ale také jeden společný obraz, ve kterém se naše dva styly potkávají.

Sama samozřejmě nevím, co z něj nakonec bude. Takže klasika. 😄

Na vernisáži navíc poprvé vystoupím se svými vlastními písničkami. Ty totiž skládám téměř stejně jako maluju. Také nic dopředu nevymýšlím a nechávám promluvit příběh, který chce ven.

Ale to už je zase na další článek.

S láskou Zuzana